Jak psát práci z dějepisu:
1. stránka: Název práce, jméno autora/-rky, vhodný ilustrační obrázek, začátek textu.
Řádkování: pro 1 – 2. ročník vyššího gymnasia řádkování 1 (= cca 45 řádek na stránku),
Pro 3. – 4. ročník vyššího gymnasia řádkování 1,5 (= cca 30 řádek an stránku).
Rozsah: 1. – 2. ročník: 2 – 2,5 strany čistého textu (bez technických apod. údajů),
3. – 4- ročník 4+ strany čistého textu.
2 ze zdrojů primárně papírové (tištěné): lze i z webu, ale musejí mít základní podobu papírovou). Doporučený celkový počet zdrojů 5+.
Obrázky: s popisky. Nejlépe v příloze za textem.
Seznam pramenů a literatury: položky v abecedním pořádku jako bibliografické citace (ISBN je nepovinné).
Pro 3. – 4. ročník: plus poznámkový aparát:
Vzory:
Součástí každé kvalitní dějepisné práce je seznam použitých pramenů i literatury. Poznáme z něj způsob zpracování tématu, odkáže nás na jiné práce podobného zaměření a potvrzuje, že informace v textu pocházejí z důvěryhodných zdrojů.
Každá položka v seznamu pramenů a literatury má formu bibliografické citace. Ta shrnuje všechny důležité technické údaje o knize nebo článku a umožňuje jejich vyhledání např. v katalogu (utříděném soupisu) veřejné knihovny. Bibliografické citace mají ustálenou formu, kterou předepisuje státní norma ČSN ISO 690. Uvádíme příklady (pozor i na interpunkci):
BENDOVÁ, Helena. Záhadné publikum : dějiny kinematografie a zkoumání fenoménu diváctví. Dějiny a současnost. 2005, roč. XXVII, č. 12, s. 30 – 32.
LUŇÁK, Petr – PEČENKA, Marek et al. Encyklopedie moderní historie. 1. vydání. Praha : Libri, 1995. 592 s. ISBN 80-85983-01-X.
SVOBODA, Jiří. Historie morových epidemií. Vesmír [online]. [cit. 2016-07-26]. Dostupné z: ˂ http://casopis.vesmir.cz/clanek/historie-morovych-epidemii˃.
Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích. 1. vydání. Praha : Nakladatelský dům OP, 1996 – 1998. 4 sv. ISBN 80-85841-17-7.
Poznámka: ISBN (International Standard Book Number) je číselné označení každé knihy, které umožňuje její identifikaci i ve světovém měřítku. ISBN se používá ve světě od začátku 70. let 20. století, v Československu (České republice) od r. 1989 (u starších knih jej tedy nenajdeme). Číselný kód byl původně desetimístný, od r. 2007 je třináctimístný.
U dějepisných textů je zvykem odkazovat na použité prameny i literaturu poznámkovým aparátem, umisťovaným za příslušným oddílem knihy (za článkem) nebo v dolní části stránky (pod čarou). Situace pak může vypadat takto:
V knize Jana Klápště Proměna Českých zemí ve středověku (Praha 2005) najdeme na straně 147 tuto pasáž o jednom východočeském hradu:
Málo soudržný vizmburský kámen, degradovaný navíc během staletého uložení v troskách zaniklého hradu, se po vystavení dnešním povětrnostním vlivům začal nezadržitelně rozsýpat a z obdivované památky dnes zbývá žalostné torzo.324
K tomu v oddíle Poznámky v závěru knihy čteme: 324 P. KOTLÍK, K problému záchrany hradu Vízmburku, Archeologické rozhledy 55, 2003, s. 401 – 406.