9. listopadu 1618 (400 let) – U Lomnice nad Lužnicí došlo k bitvě, v níž vojsko českých stavů porazilo útočící armádu římského císaře a českého krále Matyáše z rakouské dynastie Habsburků; bitva zůstává – a patrně navždy zůstane – posledním bitevním vítězstvím samostatně operujícího českého vojska:

 

     Útok rakouské – lépe řečeno, císařské – armády byl trestnou výpravou, která měla být odvetou za pražskou defenestraci 23. května 1618, kterou začalo povstání českých stavů proti rekatolizační a absolutistické politice Habsburků, a tedy celá Třicetiletá válka, tažení směřovalo přes Moravu směrem na Prahu, ale po českém vítězství v bitvě u Čáslavi se císařská armáda stočila k jihu směrem na České Budějovice a české vojsko, vedené hrabětem Jindřichem Matyášem Thurnem, ji pronásledovalo, k další bitvě tedy došlo u Lomnice nad Lužnicí, ovšem císařský velitel hrabě Karel Bonaventura Buquoy poslal nevelké jádro své armády napřed směrem k Budějovicům a sám zůstal s početným (téměř 10 tisíc mužů) zadním vojem, jenž se rozložil na hrázi mezi rybníky Dvořiště a Koclířov a v nejbližším okolí a na tomto výhodném místě očekával český útok od severu, Češi (v počtu asi 14 tisíc) zahájili bitvu dělostřelbou nečekaně přes záliv (dnes vysušený) Koclířova, a narušili tak řady Rakušanů, pak nasadili jízdu a přinutili nepřítele ustoupit do otevřeného prostoru mezi vesnicemi Slověnice a Dunajovice, kde bitva pokračovala opět s významným využitím dělostřelby, rakouské oddíly byly rozbity a vojáci se zachraňovali mj. útěkem do lesů, ztráty se odhadují kolem 100 padlých na české a kolem 500 padlých na rakouské straně, v chladném a deštivém počasí však Thurn nepřikročil k dalšímu pronásledování nepřítele a tím mu ponechal šanci na další útoky v blízké budoucnosti.

 

 

 

Výsledek obrázku pro hrabě Matyáš Thurn

 

Související obrázek

 

Související obrázek