30. září 1989 (30 let) – V Praze začal odjezd uprchlíků z komunistické Německé demokratické republiky (Východního Německa; DDR), kteří s cílem emigrovat do demokratické Spolkové republiky Německo (Západního Německa; BRD) se v průběhu léta uchýlili do objektu jejího velvyslanectví ve Vlašské ulici na pražské Malé Straně a nyní se dočkali splnění svého snu:
Československo bylo od 60. let patrně nejoblíbenější letní destinací pro východní Němce, kteří měli možnosti cestování ještě omezenější, než bývalo např. pro Čechoslováky zvykem, navíc po vybudování Berlínské zdi (1961) režimem DDR ztratili východní Němci možnost pronikat do západoněmeckého státu oklikou přes Západní Berlín, Východní Německo bylo komunistickým státem, který sice ponechal některé obory soukromého malopodnikání a obyvatelstvu zajišťoval – ve srovnání s jinými komunistickými zeměmi – slušnou životní úroveň, ale míra svobody ve veřejném prostoru tu byla mizivá, ekonomika se opírala o těžký průmysl a vedla k devastaci životního prostředí, navíc východní Němci mohli i přes zeď sledovat západoněmecký hospodářský zázrak a jejich úvahy o emigraci byly posilovány skutečností, že podle západoněmeckých zákonů všichni lidé německé národnosti odkudkoli ze světa (etničtí Němci) mají automatický nárok na občanství Spolkové republiky Německo, během roku 1989 se naplno rozjela eroze komunismu ve středovýchodní Evropě, jen českoslovenští a východoněmečtí politici se tvářili, že se nic neděje, takže rostoucí počet východoněmeckých turistů se uchyloval se žádostí o imigraci na pražské velvyslanectví BRD, jehož barokní budova i přilehlá zahrada záhy praskaly ve švech (jestliže v červnu tu bylo: 40 uprchlíků, během září jejich počet narostl z 500 na 5 – 6 tisíc), zkoprnělí Pražané jen zírali – ne bez závisti – na německy hlučící davy před ambasádou a na bezpočet opuštěných pověstně primitivních dvoutaktních východoněmeckých osobních aut značek Trabant a Wartburg v malostranských uličkách, československé úřady dlouho dělaly mrtvého brouka, jen policie (eufemisticky zvaná Veřejná bezpečnost) se marně snažila zabránit východoněmeckým nedočkavcům proniknout na velvyslanectví přes plot, celá bizarní záležitost se vyřešila, až když západoněmecká vláda vyjednala s vládami Východního Německa a Československa, že uprchlíci budou moci zvláštními vlaky do Západního Německa skutečně odjet, a když západoněmecký ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher v Praze z balkonu na ambasádě oznámil uprchlíkům, že cesta ke svobodě je pro ně okamžitě volná, uprchlíci tedy pěšky prošli večerní Prahou a nasedli do východoněmeckých vagonů, které je přes Východní Německo skutečně odvezly do Německa západního, akce podnítila další východní Němce, aby zkusili totéž, takže druhá vlna východoněmeckého exodu se uskutečnila o měsíc později, v noci ze 4. na 5. října, kdy z Prahy na Západ odjelo 8 270 východních Němců, celá odysea se zařadila k nemnohým událostem, kdy Německo podpořilo svobodomyslné a demokratizační nálady mezi Čechy a Slováky.
Západoněmecký ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher promluvil z balkonu na pražském velvyslanectví BRD: K davům uprchlíků stačil říct jen 13 slov: „Wir sind heute zu Ihnen gekommen, um Ihnen mitzuteilen, dass heute Ihre Ausreise ...,“ (Přijeli jsme dnes za vámi, abychom vám oznámili, že dnes vaše vycestování…), zbytek věty „möglich geworden ist.“ (bude umožněno) zanikl v jejich frenetickém jásotu:
https://www.welt.de/politik/gallery13367486/Vor-der-deutschen-Botschaft-in-Prag-1989.html