13. dubna 1918 (100 let) – Ve Smetanově síni Obecního domu v Praze se konalo velké shromáždění, na němž vlastně poprvé od Tříkrálové deklarace z ledna 1918 společně a veřejně vystoupili čelní představitelé české stranické politiky a řada s nimi spřízněných kulturních, intelektuálních a podnikatelských osobností a složili slavnou přísahu národa:

     Pod patetickým názvem se skrývala série vlasteneckých a politických projevů, shromáždění zahájil sbor Národního divadla zpěvem husitského chorálu Ktož jsú boží bojovníci, z pódia hovořili Přemysl Šámal, Karel Kramář (oba ze strany státoprávní demokracie), Gustav Habrman (sociální demokrat), Václav Klofáč (národní socialista) aj., ovšem nejpůsobivějším a nejaplaudovanějším řečníkem byl spisovatel historických románů Alois Jirásek, projevy deklarovaly, že český národ vytrvá za všech okolností v boji za samostatný československý stát, kteréžto odhodlání bylo stvrzeno aklamační přísahou účastníků ve zcela zaplněném sále, slovenští zástupci nemohli být přítomni, ale zpívala se slovenská píseň Nad Tatrou sa blýska; protestní tón shromáždění se nesl ve znamení razantního odporu proti rakousko-uherskému ministru zahraničí Otakaru Czerninovi (z řad poněmčené, prorakouské české šlechty), který svými ultrakonzervativními postoji hájil v Českých zemích politiku Vídně; shromáždění se zúčastnili také reprezentanti jihoslovanských národů habsburské monarchie a byli nadšeně vítáni; celá akce, i otevřený způsob, jakým o ní mohly referovat české noviny, ukázala, že postabsolutistický režim Rakousko-Uherska se chýlí ke svému konci. 

     Nechtěli jsme a nechceme nežli žíti životem svobodným a samostatným, spravovati osudy své pod vlastní svrchovaností a budovati nepoutáni a volni bytí svoje, jak o to usiluje každý uvědomělý národ po všem kulturním světě. To je právo naše nejposvátnější! Právo národní i mezinárodní národa, jenž má zásluhy o kulturu světovou a jenž svou vzdělaností, svými silami mravními a svým rozvojem hospodářským s hrdostí se postavil vlastní prací svou do prvé řady demokratických národů světa. Taková je jednotná a svorná vůle národa...

     Tak zde stojíme! A v pevné, nezlomné důvěře v konečné vítězství nejsvětlejších práv svých, v důvěře ve vítězství spravedlnosti, ve vítězství práva nad násilím, svobody nad porobou, demokracie nad výsadami a pravdy nad klamem ve velikém rozhraní dějin světových zvedáme ruce své, a při drahé památce předků, před očima vzkříšeného národa a nad hroby padlých v mohutném souzvuku všech duší svých slibujeme dnes a pro všechnu budoucnost: Zůstaneme, kde jsme stanuli! Věrni práci, věrni v zápase, věrni v utrpení, věrni až do hrobu! Vytrváme, dokud nezvítězíme! Vytrváme, až pozdravíme samostatnost svého národa!

https://www.hronovsko.com/hronov/historie/alois-jirasek/