17. prosince 1938 (80 let) – V časopise Mladý hlasatel, určeném dospívající mládeži, vyšel první díl kresleného seriálu Rychlé šípy, jenž bývá právem považován za nejlepší a nejproslulejší české dílo svého žánru.

     Autorem seriálu byl spisovatel a skaut Jaroslav Foglar (1907 – 1999), jenž se stal nejvýznamnějším českým pedagogem (volnočasovým) od doby Komenského a jenž Mladého hlasatele (spolu)zakládal (týdeník vycházel 1935 – 1941), když po velmocenské Mnichovské dohodě (ze září 1938) se československé politiky zmocnily ultrakonzervativní síly nepřátelské vůči masarykovské demokracii a bylo zřejmé, že český skauting je ohrožen (byl pak skutečně zakázán r. 1940), Foglar vytvořil a zrealizoval ideu čtenářských klubů Mladého hlasatele, které vznikaly a existovaly na (nepřiznaných, ale dodržovaných) skautských principech, a seriál Rychlé šípy byl takovým klubům neformální inspirací i rádcem, takže čtenářských klubů Mladého hlasatele vzniklo až téměř 25 tisíc a sám časopis měl náklad přes 200 tisíc výtisků (v obou případech jde o světově zcela unikátní jev, který – nejen v oboru protitotalitní rezistence – nemá obdoby), Foglar byl u Rychlých šípů autorem celkového záměru, textů a kompozice obrázků, kreslířem byl Jan Fischer (1907 – 1960), Rychlé šípy se zařadily mezi ikonické postavy moderní české kultury (příkladný vůdčí typ Mirek Dušín, empatický i loajální Jarka Metelka, obyčejný kluk Jindra Hojer, horkokrevný Červenáček a smolařský vtipálek Rychlonožka), do povědomí veřejnosti se zapsali i někteří jejich protihráči (zejména Bratrstvo kočičí pracky), mnohé hlášky ze seriálu zlidověly, v r. 1941 Foglar napsal o Rychlých šípech román Záhada hlavolamu (volná pokračování Stínadla se bouří, 1947, a Tajemství Velkého Vonta, poprvé vydáno v zahraničí 1986), Mladý hlasatel i s Rychlými šípy byl r. 1941 zakázán proněmeckými protektorátními úřady, po Druhé světové válce vznikl podobný časopis Vpřed a Foglar a Fischer v něm s Rychlými šípy pokračovali v letech 1946 – 1948, ale komunistický převrat (1948) pro ně znamenal konec a Foglar nemohl více než 15 let publikovat, s novými knížkami o dospívajících chlapcích se vrátil na knižní trh až v liberální 2. polovině 60. let a v letech 1967 – 1971 vycházel seriál Rychlé šípy znovu, tentokrát jako samostatný časopis, kdy po publikování někdejších příběhů Foglar přidal nové, které ilustroval Marko Čermák (* 1940) (vznikla i TV minisérie Záhada hlavolamu, 1969), časopis byl však v čase utužení komunistické diktatury opět zakázán, Foglar znovu asi 15 let nemohl publikovat a ke kresleným seriálům se vrátil až r. 1984 v okrajovém jeskyňářském periodiku a se zcela jinými postavami, takže Rychlé šípy zůstávají – nejen v jeho tvorbě – nepřekonány, jejich očekávaný comeback po Sametové revoluci 1989 byl jen pomíjivý, neboť nové generace mládeže se místo dobrodružného pobytu v přírodě v drtivé většině orientují – do značné míry pod komerčním tlakem – na fitness ve městech a na relaxační zábavu v centrech turistického průmyslu, takže náklonnost k foglarovským hrdinům se částečně udržuje jen v rodinách, kde tato tradice bývala silná, Rychlé šípy se sice dočkaly filmového zpracování (opět Záhada hlavolamu, 1993), ale také (zdařilé) parodie (Štěpán Kučera: Tajná kronika Rychlých šípů, 2006), bývá jim vytýkána absence dívčího světa, předvídatelnost schematických charakterů postav apod., ale nelze oddiskutovat, že Foglar byl sugestivním vypravěčem, který nikdy nechodil daleko ani pro dramatické zápletky, ani pro hutné, a přitom životné i vtipné dialogy, a že – daleko nad rámec původního motivačního záměru celého komiksu – se Rychlé šípy a jejich příběhy staly velkou metaforou iniciačních procesů, které týnejdžr prostě musí naplno prožít, aby si vybudoval spolehlivý základ pro svůj hodnotný dospělý život. 

http://www.neaktuality.cz/kultura/mlady-hlasatel-vydava-novy-komiks-rychle-sipy/