Charakteristika literární postavy

     Na co nezapomenout:

Charakteristika má 2 části: charakteristiku vnější (s tou se obvykle začíná) a vnitřní. Vnější charakteristika = vzhled, a to jak fyzický (věk, výška, postava, obličej, nápadné rysy), tak stylový (oblečení, obvyklé pomůcky/nástroje apod.

Vnitřní charakteristika = povaha, mentalita, temperament, vztah k druhým lidem, k práci, k přírodě, sex-appeal; profese a záliby (jak se v nich povaha projevuje a jak ony zase zpětně povahu formují).

2.Text musí být dynamický. Obracíme se ke čtenáři, jako bychom mu toho člověka přímo v reálu představovali. Vyhýbáme se – téměř absolutně – slovesům být (je, jsou…) a mít (má, mají…). Raději uvádíme, co člověk či jednotlivé části jeho fýzis dělají, jak na nás působí, jaké pocity vyvolávají. Kvalitní beletrista zařadí – zpravidla v závěrečné části charakteristiky – jednu či dvě ilustrační příhody; můžete to zkusit taky, ale moc se nerozepisujte (délka příhody cca 5 – 7 řádek), aby hodnotitelé neměli důvod strhnout body za to, že jste změnili žánr na vypravování.

3. Odstavce: min. 5 – 6.

4. Vnější charakteristika by měla postupovat systematicky, ne na přeskáčku. Zvolte postup např. od celkového dojmu k detailům nebo odshora dolů apod. Nelze popsat obličej, pak způsob chůze, pak přejít k obličeji a potom vlasy…

5. Postava by neměla být jen kladná či záporná, vždy lze najít něco „z druhého břehu“.