21. srpen 1968 (50 let) – Pět komunistických států z vojensko-politického paktu Varšavská smlouva v noci z 20. na 21. srpna 1968 zahájilo – s dominantní rolí Sovětského svazu – vojenskou invazi do Československa, aby tam svrhli komunistické a státní vedení realizující od ledna toho roku koncept reformního komunismu, umožňujícího československému lidu opětný příklon ke svobodnému, demokratickému světu:

     Vpád armád Sovětského svazu, Bulharska, Maďarska, Východního Německa a Polska byl jedinou vojenskou akcí, kterou Varšavská smlouva za celou svou existenci (1955 – 1991) podnikla, ovšem v rozporu s textem smlouvy se jednalo o útočnou akci proti jednomu z členských států (invaze se nezúčastnila Albánie, která zároveň z organizace vystoupila, a Rumunsko), plán i realizaci invaze do Československa osobně zaštítil sovětský vůdce Leonid Brežněv, který se předtím marně pokoušel československé politiky v čele s komunistickým předákem Alexanderem Dubčekem přimět jednáním k obnovení neostalinistické verze komunismu, pozemní a vzdušná invaze (celkem asi půl milionu vojáků) šokovala svět a vyvolala vlnu neformální solidarity světové veřejnosti s napadenou zemí, ovšem západní velmoci nesáhly k žádné odvetné politické akci (mimo jiné proto, že vůdčí síla Západu, Spojené státy, se právě diskreditovala agresivní válkou ve Vietnamu), naproti tomu Češi a Slováci podnikli v prvních dnech po invazi řadu akcí občanského odporu proti okupačním vojskům, byť více než sto z nich svou odvahu zaplatilo při různých incidentech se Sověty svým životem, Dubček a jeho lidé nepoužili na obranu vlasti československé ozbrojené síly, protože se obávali rozsáhlého krveprolití (nebezpečným precedentem byl brutální zásah sovětské armády v Maďarsku v r. 1956), špičkoví představitelé československého státu i komunistické strany byli Sověty vzápětí zajati a odvezeni do Moskvy, symbolem domácích událostí se staly obranné boje o pražské ústředí Československého rozhlasu a sovětskými vojáky rozstřílená fasáda Národního muzea (domnívali se, že jde o významnou vládní budovu), invaze spustila rozsáhlou vlnu emigrace, usnadněnou i tím, že řada lidí právě pobývala – poprvé v životě – na dovolené na Západě (v letech 1968 – 1969 Československo opustilo asi 80 tisíc občanů), armády 4 menších států brzy z Československa odešly (navíc východoněmecká armáda se účastnila jen minimálně vzhledem k restriktivním podmínkám, jež Spojenci nadiktovali Německu po Druhé světové válce), ale sovětská vojenská okupace trvala až do r. 1991, v srpnu 1968 se sice Sovětům nepodařilo instalovat novou československou vládu složenou z neostalinistů, ale od r. 1969 Československo přece jen ovládala po příštích 20 let kolaborantská klika vedená Gustávem Husákem, ovšem sami sovětští okupanti, rozmístění ve vojenských prostorech, se veřejné prezentaci vyhýbali, takže pro běžné občany či zahraniční turisty byla sovětská okupace prakticky neviditelná, nepočítáme-li všeobecné ovzduší poslušné apatie většiny československého obyvatelstva vůči veřejnému dění; sovětský vpád do Československa však zničil autoritu Sovětského svazu u komunistického hnutí na Západě a rovněž znamenal konec několikasetleté éry, kdy velmoci k uplatnění svého vlivu ve střední Evropě používaly zbraně.     

http://www.nm.cz/Pro-novinare/rekonstrukce-press/I-po-rekonstrukci-Narodniho-muzea-zustanou-na-jeho-fasade-viditelne-stopy-po-strelbe-okupantu-ze-srpna-1968.html

https://www.lidovky.cz/vatry-proti-okupaci-pripomenou-vyroci-invaze-vojsk-varsavske-smlouvy-1n4-/zpravy-domov.aspx?c=A090821_072114_ln_domov_mev

https://www.lidovky.cz/okupanti-ze-srpna-1968-by-meli-byt-veterani-zabranili-valce-tvrdi-rusti-poslanci-19d-/zpravy-svet.aspx?c=A160607_155314_ln_zahranici_mpr