16. srpna 1419 (600 let) – Na Novém Hradě u Kunratic zemřel český král Václav IV. z dynastie Lucemburků:

     Václav IV. (1361 – 1419; vládl od r. 1378) byl synem římského císaře a českého krále Karla IV. (a jeho manželky Anny Svídnické), jako jeho první syn, který se dožil dospělého věku, se stal jeho hlavním dědicem (do r. 1400 byl též římským králem), první polovina jeho vlády byla charakterizována vyvrcholením i dozvuky progresivních tendencí Karlovy doby (např. stavitel a sochař Petr Parléř zemřel až r. 1399), Václav IV. byl limitován již svým dětstvím (jeho matka zemřela, když Václavovi byl pouhý 1 rok a s macechou Eliškou Pomořanskou Václav nenašel blízký vztah; Karel svého syna pak sice rychle zapojoval do praktického politického života, ale nepředal mu filozofický základ lucemburské koncepce evropské jednoty), Václav nezdědil Karlovy intelektuální schopnosti (těmi se vyznačoval Václavův mladší bratr, uherský a posléze i římský král Zikmund, který však postrádal kvalitní charakterové vlastnosti), Václav IV. vešel do povědomí – českého i evropského – jako panovník málo rozhodný, bez politického talentu, což byla zčásti pravda, ovšem Václavova pozice byla objektivně komplikována papežským schizmatem (a tedy nutností rozhodovat se mezi orientací na Řím či Avignon), Václav také vládl v podmínkách všeobecné evropské krize (prohlubované i ochlazováním klimatu aj.), označované jako první krize feudalismu, v českých dějinách ovšem průkopnicky vytvořil pozici hlavy státu, která odmítá udržovat u moci dosavadní elity a naopak se opírá o vrstvy dosud přehlížené (ve Václavově případě šlo o nižší šlechtu a významné měšťany), kriticky také vystupoval proti stávajícímu ideologickému monopolu (v tomto případě hodnostářů katolické církve) a podporoval – ovšem slabě a nedůsledně – reformní snahy (konkrétně mistra Jana Husa), stal se tedy zakladatelem dodnes živé plebejské linie české politiky, v kultuře Václavova doba přinesla krásný sloh, tedy v rámci vrcholné gotiky ryze českou formu výtvarného umění, která přináší estetickou vytříbenost a detailní preciznost, jejichž prostřednictvím vyjadřuje subtilní emoční obsahy (sochy madon, ale také hradní architektura), Václava IV. ranila mrtvice, když se dozvěděl o pražské defenestraci z 30. července 1419, a o necelé tři týdny později zemřel, zůstal bezdětný (jeho druhá manželka Žofie Bavorská dala jeho tělo pohřbít ve Zbraslavském klášteře), Václav IV. se s 41 léty vlády stal jednou z nejdéle vládnoucích hlav českého státu, jeho doba i osobnost poutaly pozornost zejména českých romantiků v 19. století, jeho smrt ovšem znamenala konec dvousetleté éry české velmocenské pozice v Evropě a patřila k podnětům, jež vedly k rozšíření Husitské revoluce. 

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c6/Plze%C5%88sk%C3%A1_madona.jpg