Chléb

Pečivo vyrobené z mouky, vody a z kvásku (či kvasnic), nejrozšířenější pekárenský výrobek vůbec.

     Nekvašený chléb (chlebové placky; vlastně předchůdce opravdového chleba) se pekl již v pravěku a v kočovných společnostech starověku, chléb připravovaný s využitím kvasného procesu (a tvořený vnitřní, měkkou pórovitou střídkou a vnější, tvrdší propečenou kůrkou, takže tak rychle nevysychá ani netvrdne) se poprvé objevil ve starověkém Egyptě, v Evropě se později vyvinuly 2 hlavní typy tohoto chleba:

     1. Chléb žitný (původnější) nebo žitnopšeničný: vyrábí se především ve střední a severovýchodní Evropě, těsto se kypří kváskem, jenž vzniká tak, že na mouce smíchané s vlažnou vodou se společně kultivují kvasinky a laktobakterie, čímž vzniká typická chlebová vůně i chuť, chléb je tmavší, hnědé barvy;  

     2. Chléb pšeničný: vyrábí se především v západní Evropě, je kypřen droždím (kvasnicemi; ty obsahují prakticky jen jeden druh kvasinek – Saccharomyces cerevisiae – a lze je snadno průmyslově produkovat) a blíží se bílému pečivu.

     Kváskový chléb je lépe stravitelný, obsahuje cenné vitaminy i enzymy, vydrží 1 – 2 týdny poživatelný, ztvrdne, ale nezplesniví, ovšem v dnešní průmyslové výrobě potravin je na ústupu, místo něj se také ve střední Evropě vyrábí především chléb drožďový (tedy prakticky blízký chlebu západoevropskému), jehož výroba zabere jen polovinu času, ale aby vypadal podobně jako chléb tradiční, přidává se do něj řada umělých, i chemicky syntetických látek (tento chléb ovšem poznáme snadno: rychle plesniví). 

     Žitný chléb musí obsahovat nejméně 90 % (hmotnostních) žitné mouky, žitno-pšeničný chléb nejméně 50 % žitné mouky a minimálně 10 % pšeničné mouky, obdobně, ale v opačném gardu je to s chlebem pšenično-žitným.

     Chléb žitno-pšeničný (100 g): 996 kJ, 143 mg fosforu (+), ostatní hodnoty ve srovnání s jinými potravinami nezajímavé.

http://www.akcniceny.cz/detail/chleb-zitno-psenicny-special-404991/