Gregoriánský chorál 

     Druh bohoslužebného zpěvu v římskokatolické církvi, vzniklý v raném středověku a interpretačně živý dodnes.

     Gregoriánský chorál je jednohlasý latinský zpěv (sboru, i se sólisty) bez doprovodu hudebních nástrojů, ve své původní podobě jen mužský, texty pocházejí ze starozákonní biblické Knihy Žalmů nebo náležejí k průběhu celé mešní bohoslužby, smyslem hudby tu je umožnit co nejhlubší proniknutí k objektivnímu významu biblického textu (Božího slova), a napomoci tak intenzivnímu duchovnímu prožitku radosti a klidu, počátky gregoriánského chorálu jsou připisovány papeži svatému Řehoři I. Velikému (žil asi 540 – 604, papežem od 590), který provedl zásadní reformu křesťanské bohoslužby (v římskokatolické církvi se udržela až do 16. století) včetně zkvalitnění notového záznamu, klasické období gregoriánského chorálu zahrnuje 8. – 9. století, z 10. – 11. století pocházejí jeho nejstarší dochované notové záznamy (neumy), a přes svůj následný úpadek se gregoriánský chorál stal velkým inspiračním zdrojem zejména pro evropskou křesťanskou hudbu 11. – 16. století, moderní vlnu zájmu o něj pozvedli v 19. století benediktini z kláštera ve francouzském Solesmes.  

Ukázka: Lípa Musica – Schola Gregoriana Pragensis (2012).

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/21/GTAlleluia.JPG

     Gregoriánský chorál: zpěvníky Liber usualis a Graduale triplex 

     Dva nejpoužívanější moderní zpěvníky gregoriánského chorálu.  

     Nová vlna zájmu o gregoriánský chorál vedla od konce 19. století ke snahám sebrat, uspořádat a tiskem vydat staré zpěvy gregoriánského chorálu: tohoto úkolu se ujali benediktini z kláštera svatého Petra v Solesmes v severozápadní Francii, kteří vytvořili gregoriánský zpěvník Liber usualis (1. vydání 1896; asi 1 900 stran).

     Na Druhý vatikánský koncil římskokatolické církve (1962 – 1965), který provedl zásadní modernizační církevní reformu, navázalo v r. 1974 nové vydání oficiálního latinského katolického bohoslužebného zpěvníku Graduale Romanum: uskutečnili je solesmeští benediktini, reagovalo na koncilní změny liturgického kalendáře a zároveň některé novější zpěvy nahradilo některými starými nově objevenými, přičemž v r. 1979 vyšlo ještě rozšířené vydání tohoto Římského graduálu nazvané Graduale triplex a obsahující další nově objevené neumy ze starých rukopisů (přívlastek triplex souvisí s tím, že v tomto graduálu je u jednotlivých písní uváděna trojí notace: z Graduale Romanum, z kláštera v Metách / Metzu ve Francii a z kláštera Sankt Gallen ve Švýcarsku).

Liber usualis (vydání z 1923)

http://www.gregorianbooks.com/img/details/1923_liber_usualis/3vol/800px-Liber_usualis_-_Sabato_Sancto.png