Pivo

     Studený pěnivý alkoholický nápoj vyrobený vařením a následným kvašením z obilného sladu, chmele a vody, nejkonzumovanější alkoholický nápoj vůbec. 

     První pivo vařili již starověcí Sumerové, za první Evropany holdující pivu jsou považováni Keltové a Germáni (nejstarší piva však ještě nebyla chmelená), rozvoj pivovarství byl podnícen především rozkvětem středověkých měst a klášterů, vrchnostenským velkostatkovým hospodařením v raném novověku a průmyslovou revolucí v 19. století, hlavním zdrojem pivovarského sladu (z máčených, naklíčených a usušených obilných zrn) je ječmen, ale používají se i jiné obiloviny (pšenice, rýže apod.), voda je pramenitá a zpravidla čerpaná hlubinnými vrty, přidávání chmele (pro hořkou chuť, konzervaci a pozitivní vliv na pěnivost) je v širokém měřítku doloženo od doby kolem r. 800, proces výroby piva zahrnuje tyto fáze:

     1. Výroba mladiny:

     a) Šrotování: slad se nechá odležet, pročistí se a rozdrtí/sešrotuje se;

     b) Vystírání: sešrotovaný slad se smísí s vodou a vznikne vystírka/rmut;

     c) Rmutování: za teploty blízko pod bodem varu se rmut rozštěpí na zkvasitelné cukry;

     d) Scezování: rmut se rozdělí na dále využívanou čirou sladinu a hustý odpad – mláto;

     e) Chmelovar: sladina se povaří s chmelem, čímž vznikne mladina;

     f) Zchlazování: mladina je zchlazena na zákvasnou teplotu;

     2. Hlavní kvašení: původně v otevřených kádích ve spilce, dnes spíše v uzavřených kovových tancích; v mladině se zkvasitelné cukry přeměňují na alkohol a oxid uhličitý CO2 (kvašení mladiny může být jen spontánní, ale v pivovarech se děje – až na výjimky – s přidáním pivovarských kvasnic);

     3. Zrání piva: v uzavřeném chladném prostředí – původně v sudech, dnes v tancích;

     4. Filtrace: odfiltrování kvasinek, nejčastěji křemelinovým filtrem;

     5. Pasterizace: zahřátí s cílem zpomalit, či dokonce zastavit probíhající živé procesy – zvyšuje se trvanlivost;

     Filtrace a pasterizace však poněkud snižují původní sytou chuť piva, takže se dnes někdy jedna nebo obě vynechávají (kromě toho se z chuťových důvodů někdy do hotového piva dodatečně přidávají další kvasinky nebo rozkvašená mladina);

     6. Stáčení (do sudů, lahví, plechovek, cisteren a tankových nádrží) a expedice.

     Piva se dělí na 2 hlavní typy:

     1. Piva vyráběná svrchním kvašením (kvasinky stoupají na povrch, proces probíhá při normálních teplotách, tedy kolem 20 °C);

     2. Piva vyráběná spodním kvašením (kvasinky se vyskytují při dně, proces probíhá při teplotách kolem 12 °C).

     V českém zejména hospodském prostředí se piva tradičně označují stupňovitostí číselně podle procentového obsahu rozpuštěných cukrů v mladině před začátkem kvašení, přičemž vyšší stupňovitost souvisí s vyšším podílem alkoholu – tato klasifikace stále svou frekvencí překonává nové, komerční třídění:

     a) Výčepní piva (8º – 10º);

     b) Ležáky (11º – 12º);

     c) Speciály (13º a více).

     Slabší piva mají kratší dobu kvašení i zrání, silnější piva kvasí i zrají déle (konkrétní doba závisí především na značce piva). 

     Pivo světlé 12° (100 ml): 190 kJ; pivo obsahuje řadu zdraví prospěšných látek (nejčastěji jsou zmiňovány vitaminy skupiny B), ale s výjimkou vyššího obsahu křemíku (obvykle v rozmezí 2 – 5 mg / l) jde o množství, která se často vyskytují také v jiných potravinách.

     Česká piva patří k nejlepším na světě, plzeňské pivo se stalo pravzorem (Pilsner / Pils) spodně kvašených piv, v r. 2013 náchodské pivo Primátor Weizenbier (svrchně kvašené světlé pšeničné nefiltrované kvasnicové pivo) zvítězilo v hlavní kategorii renomované světové pivní soutěže World Beer Awards, konané každoročně v britském Norwichi. 

http://www.gymkh.cz/storage/200806061619_pivo.jpg