Jiří Wolker (29. 3. Prostějov – 3. 1. 1924 Prostějov)

     Český spisovatel (především básník). Jeho tvorba se pohybuje v rozpětí od proletářského umění prvních let po První světové válce až k počátkům meziválečné moderny.

     Jiří Wolker pocházel z bohaté rodiny (otec byl účetní a posléze ředitel banky). Své dětství trávil v prostředí rodného města i v prázdninové vile na Svatém Kopečku u Olomouce (v těsné blízkosti známého poutního barokního chrámu). Byl členem skautského oddílu vedeného zakladatelem českého skautingu (označovaného také jako Junák) Antonínem Benjaminem Svojsíkem (1876 – 1938): letní skautské tábory mívali (1916 – 1917) v Posázaví.   

     Wolker absolvoval gymnasium v Prostějově, vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a zároveň navštěvoval některé přednášky (např. F. X. Šaldy) na filozofické fakultě.

     Už od dětství psal beletrii, vedl si deníky, ve studentských letech přidal literárněteoretické stati, aktivně se účastnil literárního života kolem různých sdružení a časopisů. V letech 1922 – 1923 byl členem uměleckého sdružení Devětsil (existovalo 1920 – 1930), které se stalo hlavním centrem tehdejší české modernistické kultury (jeho dalšími literátskými členy byli Karel Teige, Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert, Vladislav Vančura, Jiří Voskovec, Konstantin Biebl aj.).

     Okrajově se věnoval i próze a dramatu, napsal několik pohádek s cílem přiblížit tento žánr reálnému současnému životu.

     V r. 1921 vstoupil do právě založené Komunistické strany Československa, která vznikla odštěpením marxisticko-leninského křídla sociální demokracie.

Wolkerovo dílo se stalo zejména ve 20. letech předmětem jedné z největších polemik v dějinách české literatury: jeho první sbírce Host do domu (1921), založené na poezii všedního dne, se vytýkala iluzivní, nepřirozená naivita, vzdálená skutečnosti. Ve druhé sbírce Těžká hodina (1922) se Wolker projevil jako umělec, který dokázal spojit tíživá témata současnosti (otázky dospívání, sociálních rozdílů apod.) se symbolistickým, vícevrstevnatě významovým vyjádřením. Pro mladou čtenářskou veřejnost se stal příkladem citlivého a zároveň odhodlaného nazírání světa mladou generací, která vstupovala do života v rozporných, ale nadějeplných poválečných letech.

     Název Wolkerovy první sbírky se stal vzorem pro literární revui Host (1921 – 1929) a literární časopisy Host do domu (1954 – 1970: stal se významnou součástí demokratizace československého života v 60. letech, skončil úředním zákazem) a Host (1985 – 1990 jako ilegální – samizdat –, od 1990 je nejvýznamnějším literárním časopisem v České republice).    

     V r. 1923 u Wolkera naplno propukla smrtelná choroba tuberkulóza. Léčil se v plicním sanatoriu v Tatranské Poljance ve Vysokých Tatrách, ale bezúspěšně. S vědomím blížícího se konce života si napsal i epitaf. Zemřel v rodném městě.

     Některá díla:

     Básnické sbírky Host do domu (1921; závěrečným dílem sbírky je básnická skladba Svatý Kopeček, kompozičně inspirovaná básní Guillauma Apollinaira Pásmo z r. 1912, blízkou surrealistickému vidění světa), Těžká hodina (1922);

Literárněteoretická stať Proletářské umění (1922; spoluautor Karel Teige);

Pohádky O knihaři a básníkovi, O kominíkovi, O milionáři, který ukradl slunce.