R. 965 (před 1050 lety) nebo o málo později – České země navštívil arabsko-židovský kupec Ibráhím ibn Jákúb a vzápětí o nich podal písemnou zprávu, která se stala výmluvným svědectvím o hospodářské vyspělosti i politické síle raněstředověkého Českého knížectví:

     Ibráhím ibn Jákúb pocházel z Pyrenejského poloostrova (tehdy z velké většiny ovládaného Araby, kteří tam vytvořili teokratický islámský stát Chalífát córdobský), byl členem poselstva córdobského chalífy Al-Hakama II. k německému králi Otovi I. a ve své zprávě (dochované v opisu od arabského geografa a historika Al-Bakrího z 11. století) píše o Českém knížectví za vlády Boleslava I. a o Slovanech obecně:

     Země Slovanů táhnou se od moře Syrského až k Oceánu směrem severním. (…) Mezi Slovany jsou četné kmeny rozdílné od sebe. V dávných dobách byli sjednoceni…, pak se však dostali mezi sebou do rozepří a zanikl jejich (dřívější) řád. Jejich kmeny utvořily různé skupiny a nad každým kmenem vládne zvláštní král.

     Nyní mají čtyři krále: krále Bulharů, krále Bújislava, vládce Frága, Bújima a Kráková, dále krále Meško, vládce severu, a Nákúna na nejzazším severu. (…)

     A co se týče země Bújislava, tedy její délka od města Frága až k městu Kráková rovná se cestě tří týdnů a hraničí po celé délce se zemí Turků. Město Frága je vystavěno z kamene a vápna a je největším městem co do obchodu. Přichází sem z města Kráková Rusové a Slované se zbožím. A z krajin Turků muslimové, židé a Turci rovněž se zbožím a obchodními mincemi. Ti vyvážejí od nich otroky, cín a různé kožešiny. Jejich země je nejlepší zemí severu a nejzásobenější v potravinách. Prodává se tam za jeden kírát tolik pšenice, že vystačí člověku na měsíc, a za tutéž cenu tolik ječmene, kolik vystačí jezdci na 40 dní, a dále za tento kírát deset slepic. V městě Frága vyrábějí se sedla, uzdy a tlusté štíty, kterých se užívá v těchto zemích. V zemi Bújima zhotovují se též lehké šátky z tenké tkaniny v podobě síťky, které neslouží k ničemu. Cena těchto je u nich stálá: 10 šátků za jeden kírát. Jimi obchodují a provádějí směnu mezi sebou. To je jejich jmění a hodnota všech věcí, za ně získávají pšenici, mouku (nebo otroky), koně, zlato, stříbro a všechno ostatní. Zvláštní je, že obyvatelé země Bújima jsou snědí, černých vlasů, zatímco světlý typ je u nich řídký. (…)

     Slované jsou vcelku odvážní a stateční, a kdyby nebyli roztříštěni na množství kmenů a oddělených skupin, žádný národ by je nezdolal silou. Obývají země nejbohatší co do úrodnosti a nejvíce zásobené potravinami. Slované se pilně věnují zemědělství a výrobě věcí nutných pro obživu a převyšují v tom všechny ostatní národy severu. Jejich zboží jde po zemi i moři do Ruska a Cařihradu. V žádné ze severských zemí nevzniká hlad následkem nedostatku deště a délkou sucha, naopak nastává pro množství deště z trvalého hromadění vod. Sucho není u nich zhoubné, neboť nikdo, kdo jím je postižen, se jej nebojí pro dostatečnou vlhkost jejich zemí a velkou zimu. Sadbu provádějí ve dvou ročních obdobích, v létě a na jaře, a mají dvojí žně. (…)

http://aba.wz.cz/mapy/Dejiny_zemi_koruny_ceske_1/03_rise_ceskych_boleslavu_v_10_stoleti.jpg

http://ff.ujep.cz/velimsky/cs_1_1/04CS/rsc126a.jpg