Karel Hynek Mácha (16. 11. 1810 Praha – 6. 11. 1836 Litoměřice)
Český spisovatel (především básník), největší osobnost českého literárního romantismu.
Karel Hynek Mácha se
narodil v rodině mlynářského pomocníka a pozdějšího drobného obchodníka;
otec pocházel z Táborska, matka z pražské hudebnické rodiny. Rodina
Máchových byla – jako mnoho jiných – postižena rakouským státním bankrotem
(1811) a žila dosti chudě. Své útlé dětství strávil Mácha v rodné, tehdy
okrajové pražské čtvrti Újezd pod vrchem Petřín na levém břehu Vltavy. Vystudoval
gymnasium a právnickou fakultu pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity
(tu absolvoval na jaře 1836). Ze studovaných disciplín jej zajímaly zejména
filozofie a historie. Mezi jeho univerzitními učiteli byl i Josef Jungmann,
jenž v něm rozpoznal nadaného literáta.
Mácha se již jako student zapojoval do kulturního života pražských Čechů. Dokázal být společensky družný, byť jindy projevoval samotářské sklony. Hrál divadlo, dokonce v představeních ve Stavovském divadle, působil také v ochotnickém souboru (vedeném pozdějším slavným divadelníkem, spisovatelem a novinářem Josefem Kajetánem Tylem).
Mácha hodně četl (a z četby si dělal poznámky), vliv jeho četby se projevil v jeho vlastní tvorbě. Oblíbil si jednak velké autory (George Gordona Byrona, Waltera Scotta, Johanna Wolfganga von Goetha, Friedricha Schillera, Williama Shakespeara aj.), ale rád četl – a inspirativně využíval – také literaturu triviální: dobrodružné (zejména loupežnické), historické (rytířské) a hrůzostrašné, tajuplné příběhy.
Jako spisovatel začal Mácha českými i německými básněmi. Postupně preferoval česky mluvící prostředí: křestní jméno Ignaz si počeštil na Hynek a začal psát mj. českou ohlasovou poezii.
Mácha rád cestoval s přáteli po Čechách, byl jedním z českých průkopníků turistiky (fyzicky relativně náročného, zpravidla pěšího putování nikoli za určitým praktickým účelem, ale pro požitek – sportovní, poznávací apod. – z cestování samotného). Mj. dvakrát prošel nejvyšší české pohoří Krkonoše, které tehdy ještě byly téměř liduprázdným, divokým krajem.
Měl nejen literární, ale také výtvarný talent. Navštívil rovněž řadu českých hradů a ztvárnil je ve svých kresbách a akvarelech (soubor Hrady spatřené).
V divadelní sezoně 1833 – 1834 se v ochotnickém divadelním souboru Mácha seznámil s Eleonorou (Lori) Šomkovou (1817 – 1891) a navázali spolu intimní vztah. Zdá se, že Mácha našel v Lori půvabnou a eroticky založenou partnerku, ovšem bez smyslu pro hlubší citový a přemýšlivý život; jejich vztah tedy procházel různými peripetiemi, jež ještě prohlubovala Máchova žárlivost.
V r. 1834 Mácha podnikl svou nejdelší cestu: z Prahy přes České Budějovice, Český Krumlov a rakouské Alpy do severoitalských přístavních měst Benátek a Terstu.
Mácha tvořil spisovatelsky především od r. 1829; to již bydlel se svými rodiči a mladším bratrem Michalem (1812 – 1871) na Dobytčím trhu (dnešním Karlově náměstí) v centru Nového Města pražského. Svá díla publikoval časopisecky (od r. 1831), jen výjimečně knižně, mnoho jich ovšem zůstalo pouze v rukopise a byla vydána až po jeho smrti. Mácha psal ryzí romantickou literaturu, jíž vtiskl svůj osobitý styl. Rád mísil v jednom textu epiku, lyriku i drama. Pokud jde o místopis i motivy jeho děl, liboval si v kontrastech: miloval drsnou poetičnost hor a lesů, tematizoval kontrast lásky a smrti, dospělosti a dětství, snu a skutečnosti, osamělosti vyděděnce a nálad většinové společnosti; opakovaně se objevuje protiklad poutník – vězeň. Mácha vynikal výjimečným smyslem pro metaforiku a hudebnost verše. To vše souviselo s jeho povahou: Mácha byl člověk velmi senzitivní, se vzrušenou fantazií a se sklonem k intenzivní snivosti a filozofickým reflexím.
Mácha byl svými politickými postoji rebel: nepochybně na něj působila revoluční vlna kolem r. 1830, byť Rakouskou říši přímo nezasáhla. Když bylo poraženo polské Listopadové povstání 1830 – 1831 v ruském záboru Polska, Mácha spolu se svým přítelem Karlem Sabinou aj. pomáhali prchajícím polským vlastencům dostat se přes Čechy dále na západ.
Na začátku r. 1836 Mácha a Lori zjistili, že čekají rodinu. V dubnu
1836 Mácha vydal – knižně – lyrickoepickou básnickou skladbu Máj:
své největší dílo a nejskvělejší i nejvýznamnější text českého literárního
romantismu. Báseň je situována do drsného kraje kolem hradu Bezděz a Velkého
rybníka u obce Doksy, jenž byl díky Máji později přejmenován na Máchovo jezero;
v r. 2014 byla v celém tomto regionu zřízena chráněná krajinná oblast
nazvaná Kokořínsko – Máchův kraj.
Mácha dokončil právnické studium a začal pracovat jako praktikant v advokátní kanceláři v Litoměřicích. 1. října v Praze Lori porodila syna Ludvíka. Mácha je navštívil 4. října a pak ještě jednou, 15. října, kdy – patrně na základě náhlého popudu – cestu z Litoměřic do Prahy (téměř 70 km) urazil pěšky během noci. O týden později, 23. října, se dobrovolně zúčastnil hašení požáru v Litoměřicích, ale způsobil si tím zdravotní potíže (buď oslabením organismu z prochladnutí, nebo požitím závadné vody) a zemřel 6. listopadu na infekci trávicího ústrojí. Byl pohřben v Litoměřicích 8. listopadu: na tento den byla již dříve naplánována jeho svatba s Lori.
Zdraví novorozeného syna Ludvíka bylo chatrné a chlapec zemřel již 5. července 1837. V listopadu 1837 se konala mše za Karla Hynka Máchu v kostele svatého Ignáce na Karlově náměstí v Praze za mohutné účasti veřejnosti.
Lori Šomková se r. 1849 provdala za policejního úředníka, zůstala již bezdětná.
Když bylo velmocenskou Mnichovskou dohodou v září 1938 rozhodnuto o připojení mj. severních Čech včetně Litoměřic k fašistické Německé říši, těsně před příchodem německé armády skupina českých aktivistů Máchovy ostatky převezla do Prahy. Když Němci v březnu 1939 vojensky obsadili zbytek Českých zemí, byly Máchovy ostatky v květnu 1939 uloženy na vyšehradský hřbitov, kde je pohřbena řada českých kulturních osobností; akce se stala mohutnou manifestací českého odporu proti okupantům.
Mácha patří mezi nejvýznamnější a nejinspirativnější osobnosti české
kultury. Svou tvorbou dosáhl evropské úrovně. Jako první novodobý
český literát kladl důraz především na obecně lidská témata a
vyhýbal se prvoplánově vlasteneckému, agitačnímu tónu; byl to ovšem jeden
z důvodů, pro něž za svého života měl ve čtenářské veřejnosti řadu odpůrců
(mj. Františka Ladislava Čelakovského a Josefa Kajetána Tyla: ti preferovali
tvorbu se zřejmějším národním akcentem a zaměřenou na pozitivní ohlas
v široké veřejnosti).
Mácha se dotýkal mnoha filozofických otázek soustřeďujících se kolem vztahu člověka-jedince ke světu, přírodě, Bohu, společnosti. V náboženských otázkách je vzdálen důvěře ve věčný život, cítí pokoru před mohutnými silami přírody a respekt před nevyzpytatelným osudem. Pokud jde o jazyk, Mácha jako první pozvedl novodobou literární češtinu na úroveň jazyků jiných, literárně proslulejších národů. Ač čerpal z výsledků předchozí, zejména jungmannovské generace, sám přispěl k rozvoji literární češtiny řadou příznačných (máchovských) slov i slovních tvarů, propracoval praxi české veršové tvorby, patří k zakladatelům české lyrické prózy. To vše navzdory tragicky krátkému tvůrčímu období (Máchova předčasná smrt a její okolnosti ovšem silně působily na čtenáře jako romantický prvek) a přesto, že řada jeho děl zůstala nedokončena či patrně jen v první verzi.
Magická přitažlivost Máchovy osobnosti souvisí také s faktem, že se nedochovala žádná jeho autentická podobizna (byť z jeho ostatků víme, že byl vcelku vysoké, štíhlé, atletické postavy). V jeho zápiscích byla sice nalezena malá kresba, která je pravděpodobně jeho autoportrétem (a na hradě Valdštejn v Českém ráji je prý Jan Křtitel na jedné z fresek zpodobněn podle Máchy), ale přesto se v následujících generacích mnozí malíři pokoušeli vystihnout Máchovu předpokládanou podobu tak, aby odrážela i povahu jeho duše a díla. Populární je Máchův pomník (1912) od Josefa Václava Myslbeka v pražských Petřínských sadech: dodnes zůstává oblíbeným místem pro setkání zamilovaných dvojic.
Na Máchu programově navázala skupina mladých spisovatelů (Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Karolina Světlá…), která vstoupila do literatury almanachem Máj (1858) a za cíl si kladla spojit českou literaturu pevně s evropskými tvůrčími trendy. Májovci tvořili především v duchu realismu, ale od Máchy čerpali inspiraci k odvaze jít proti proudu a akcentovat obecně lidské otázky.
V r. 1925 mladí tvůrci básník Jaroslav Seifert a kritik Karel Teige sestavili experimentální básnickou sbírku Na vlnách TSF (Seifert napsal verše a spolu s Teigem vytvořili její grafickou úpravu v duchu tehdy nového uměleckého směru poetismu) a do jejího záhlaví umístili motto z rozverně parafrázovaných veršů z Máchova Máje: Na tváři lehký žal, hluboký v srdci smích; Seifert pak celoživotně patřil k šiřitelům máchovského odkazu.
O Karlu Hynku Máchovi vznikly 2 hrané filmy: Karel Hynek Mácha (1937; režisérka Zet Molas, natočeno podle divadelní hry Emila Synka Mimo proud, v hlavní roli Ladislav Boháč) a Mág (1987; režie František Vláčil, v hlavních rolích Jiří Schwarz /Mácha/ a Veronika Žilková /Lori/).
Některá díla:
Lyricko-epická básnická skladba Máj (1836): vyšla (knižně) v dubnu 1836, začíná Máchovým vlastním mottem Dalekáť cesta má! / Marné volání!!, pokračuje věnováním měšťanskému podporovateli pražské české kultury Hynku Kommovi, následuje jako předzpěv otevřeně vlastenecká (pro Máchu vlastně netypická) báseň Čechové jsou národ dobrý, která byla záhy zhudebněna a stala se zejména mezi mládeží velmi populární, vlastní báseň se skládá z 6 částí: 1. zpěv, 2. zpěv, 1. intermezzo, 3. zpěv, 2. intermezzo, 4. zpěv; hlavní zápletka je snad inspirována skutečným případem otcovraždy z 2. poloviny 18. století, Máj vyšel do r. 2016 asi 300x (+ asi 50 vydání v cizích jazycích), významní ilustrátoři Máje: Mikoláš Aleš, Max Švabinský, Jan Zrzavý, Karel Svolinský, Jindřich Štyrský, František Muzika, Cyril Bouda, Marie Čermínová (Toyen), Pavel Sukdolák, Vladimír Komárek, Jan Souček, Josef Velčovský aj. Máj byl vícekrát načten na zvukové nosiče: z interpretů vynikají Rudolf Hrušínský, Jan Tříska aj.; film 2008: režie František Antonín Brabec, hrají Matěj Stropnický (Vilém), Sandra Lehnertová (Jarmila), Juraj Kukura (Vilémův otec).
Básně Aniž křičte, že vám stavbu bořím, Cesta z Čech, Hoj, byla noc!, Hrobka králů a knížat českých, Mních, Straba, Svatý Ivan (o historické postavě raněstředověkého poustevníka z kraje kolem Berounky; první Máchova otištěná báseň), Temná noci!, V svět jsem vstoupil, Z temna lesa žežhulička (ohlas) aj.;
Autobiografické povídky Večer na Bezdězu (1834) a Marinka (1834);
Rozměrná historická povídka (zamýšlená jako část románu) Křivoklad (1834; hlavními postavami jsou vězněný král Václav IV. a kat);
Povídka Pouť krkonošská (napsána 1833 – 1834);
Román Cikáni (1835, poprvé vydán 1857; němý film 1921: režie Karel Anton);
Zlomky chystané divadelní hry Boleslav (1831 – 1833; o knížeti Boleslavu I., který zavraždil svého bratra a vladařského předchůdce svatého Václava I.);
Cestopisné záznamy o navštívených hradech včetně jejich černobílých i barevných zobrazení Hrady spatřené (téměř 100 položek);
Deníky: je jich několik, zachycují (a) Máchův život v Praze včetně setkání a rozhovorů s významnými obrozeneckými osobnostmi; (b) průběh Máchovy cesty do Itálie; (3) Máchovy intimní zážitky (některé části deníků byly šifrovány; k rozluštění došlo až na přelomu 19. a 20. století).
Dopisy: dochovaly se některé Máchovy dopisy přátelům, rodičům apod.
http://texty.citanka.cz/macha/autoportret.png
http://g.denik.cz/47/42/machaweb_denik-605.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/e/e5/Jan_Vil%C3%ADmek_-_Karel_Hynek_M%C3%A1cha.jpg/416px-Jan_Vil%C3%ADmek_-_Karel_Hynek_M%C3%A1cha.jpg
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/1304605-ktery-z-vas-je-macha
http://www.hrady-zriceniny.cz/img/macha/Bezdez%20od%20JV,%20asi%201834.jpg
http://foto.turistika.cz/foto/width_380/210062/103858/lrg_141012118.jpg