24. říjen – Den Organizace spojených národů:

     24. říjen se připomíná jako den, kdy v r. 1945 – tedy letos přesně před 75 lety – bylo dokončeno utváření Organizace spojených národů jako nové, opravdu účinné světové organizace států pro uplatňování tolerance a mírového soužití národů podle zásad dobrého sousedství, pro sjednocené úsilí o zachování mezinárodního míru i bezpečnosti, pro užívání ozbrojených sil jen v nutných případech a ve společném zájmu, a pro mezinárodní součinnost při podpoře hospodářského a sociálního vzestupu všech lidí (viz Charta OSN).

     Organizace spojených národů (anglicky United Nations, UN) vznikla v r. 1945 z koalice zvané Spojenci, která zvítězila ve Druhé světové válce a již tvořily téměř všechny tehdejší antifašistické státy, cíli OSN jsou zajišťovat mezinárodní mír a bezpečnost, podporovat spolupráci a přátelství mezi národy a dodržování lidských práv, pečovat o ekonomický, sociální a kulturní rozvoj, chránit životní prostředí a poskytovat humanitární pomoc v krizových oblastech, OSN se postupně rozšiřovala, takže dnes jsou jejími členy všechny samostatné státy světa kromě Palestiny a Vatikánu a sporných států Kosovo a Tchaj-wan, hlavní sídlo OSN je (od 1952) v New Yorku (Spojené státy americké), další sídla jsou v Ženevě (Švýcarsko; od 1946), Vídni (Rakousko; od 1980) a Nairobi (Keňa; od 1996).

     OSN má 6 hlavních orgánů, jimiž jsou:

     (1) Valné shromáždění: nejvyšší orgán OSN, jsou v něm zastoupeny všechny členské státy (každý s jedním hlasem) a zasedá vždy v sezoně podzim–jaro;

     (2) Sekretariát: úřednický tým, který poskytuje servis všem dalším orgánům OSN, v jeho čele stojí generální tajemník, obecně vnímaný jako nejvyšší představitel OSN;

     (3) Rada bezpečnosti: výkonný orgán OSN s bezprostřední pravomocí i odpovědností, RB vydává – na rozdíl od ostatních orgánů OSN – usnesení (rezoluce), jež jsou závazné a jejichž splnění lze vynucovat i silou, RB má 15 členů, z nichž 5 je stálých a mají právo veta (jsou to mocnosti odvozené od spojeneckých velmocí a dnes zároveň jediné státy s rozvinutými arzenály jaderných zbraní: Čína, Francie, Rusko, Spojené státy, Velká Británie) a 10 nestálých členů, volených vždy na 2 roky;

     (4) Ekonomická a sociální rada: má 54 členů (postupně obměňovaných), řeší hospodářské a sociální otázky, jež by se mohly stát zdrojem mezinárodních konfliktů;

     (5) Mezinárodní soudní dvůr: řeší spory mezi členskými státy, které mu dotčené právní problémy předkládají k jednání;

     (6) Poručenská rada: zajišťovala pokojný a organizovaný přechod k samostatnosti těch koloniálních území, jež byla odebrána mocnostem poraženým v První a Druhé světové válce, svůj úkol splnila a v současnosti nevyvíjí žádnou činnost,

     OSN má 15 respektovaných mezinárodních odborných organizací s bohatou činností (FAO, IAEA, UNESCO, WHO aj.), OSN může vytvářet – a také někdy vytváří – prostřednictvím členských států své vlastní, zpravidla mezinárodní vojenské jednotky (modré přilby) prosazující či udržující mír v krizových oblastech.

     Od přelomu 20. a 21. století v OSN výrazně roste vliv členských států mimo západní oblast euroamerické civilizace, což vede k tomu, že západní velmoci snižují politický význam a roli této světové organizace, přičemž tento despekt se projevuje např. ve vlně korporátních válek na Blízkém východě, kterou Západ zahájil – zcela mimo mandát od OSN – v r. 2001 útokem na Afghánistán.

     Organizace spojených národů: generální tajemníci

1. Trygve Lie (Norsko; 1896 – 1968; levicový politik, ministr): 1946 – 1952;

2. Dag Hammarskjöld (Švédsko; 1905 – 1961; ekonom, zástupce Švédska v OSN): 1953 – † 1961 (zahynul při letecké havárii v Africe);

3. U Thant (Barma; 1909 – 1974; historik a pedagog, spolupracovník protijaponského odboje, premiér, vládní úředník, úspěšný mezinárodní vyjednavač, zástupce Barmy v OSN): 1962 – 1971;

4. Kurt Waldheim (Rakousko; 1918 – 2007; voják německé pozemní armády wehrmacht za Druhé světové války, právník, diplomat, zástupce Rakouska v OSN): 1972 – 1981;

5. Javier Pérez de Cuéllar (Peru; * 1920; diplomat, UN diplomat, zástupce Peru v OSN): 1982 – 1991;

6. Butrus Butrus-Ghálí (Egypt; 1922 – 2016; právník specializovaný na mezinárodní právo, pracovník na ministerstvu zahraničí): 1992 – 1996;

7. Kofi Annan (Ghana; * 1938; ekonom, dlouholetý pracovník v různých institucích OSN, počínaje Světovou zdravotnickou organizací): 1997 – 2006;

8. Pan Ki-mun (Jižní Korea; * 1944; absolvent americké Harvardovy univerzity, diplomat aktivní mj. v mezinárodních jednáních o kontrole jaderných arzenálů, ministr): 2007 – 2016;

9. António Guterres (Portugalsko; * 1949; technický inženýr, levicový politik, v Portugalsku se podílel na etablování demokracie po pádu fašistické diktatury, premiér, mezinárodně činný významný funkcionář evropské levice, vysoký komisař OSN pro uprchlíky): od 2017.