Pár slov na úvod…

Mgr. Tomáš Malina, gymnasiální učitel českého jazyka a dějepisu

     Internetová stránka Malinový svět existuje již několik let, ale jako web funkční se všemi svými odkazy slouží teprve od 26. listopadu 2023.

     Ve světle nedávných i stále aktuálních událostí se obzvlášť zřetelně ukazuje skutečná povaha českého regionálního školství, a sice především druhého stupně základní školy a gymnasií. Nedávná dočasná náhrada výuky ve školních budovách mnohem skromnějším e-distančním provozem (prý kvůli covidové pandemii) podnítila aktivitu lidí, kteří české školství řídí (či by je rádi řídili) směrem k plánům na výraznou redukci učiva. Sám o sobě je to záměr chvályhodný – české školství je skutečně přesyceno nudně a samoúčelně prezentovanými fakty –, ovšem smysluplná redukce by měla směřovat ke zdůraznění logických vazeb a vnitřních souvislostí, aby se vytvořilo a udrželo povědomí o struktuře daného oboru jako celku. Jenže sledujeme-li například náplň aktuálně vydávaných nových učebnic (počítá-li se s nimi ještě vůbec), takovou konzistentnost v nich často postrádáme.

     Tento fakt souvisí s tím, že současná škola zdaleka není nejvhodnějším místem pro (spolu)utváření lidské osobnosti. Místo toho se na jedné straně preferuje výchova k tomu, aby se z mladého člověka stal občan loajální k společensko-politickému mainstreamu a bezproblémový uchazeč o práci, a na druhé straně se usiluje o dobývání všelijakých těch percentilů, certifikátů, diplomů, levelů a dalších výkonově zabarvených ornamentálností.  

     Z velké části školského prostředí se již vytratil důraz na skutečné vzdělá(vá)ní. Přitom vymezení tohoto pojmu snadno najdeme již u velkých literárních osobností. Goethův Faust věděl, že smyslem vzdělání je hledat vnitřní světa tmel. Jen takové vzdělání umožní člověku, aby – řečeno s Jiřím Wolkerem – si postavil život dle obrazu srdce svého, dokázal porozumět okolnímu světu i sobě samému a mohl obojí měnit k lepšímu.

     Zkrátka, opravdové vzdělání se ukazuje jako skutečnost/proces spíše individuální než kolektivní. Proto (opět) vzrůstá význam kvalitních učebnic, které každý z nás může využít pro základní vhled do daného oboru, a dál již postupovat podle vlastního uvážení. Nemám však pocit, že ve škole při vyučování biologie mají učitelé a tvůrci učebnic na mysli zájem a prospěch budoucích historiků či knihovníků nebo že výuka dějepisu pečuje o potřeby budoucích lékařů či ajťáků. Je to ovšem otázka jak množství faktů, tak úhlu pohledu.

     Zatím tedy vězíme v situaci, kdy si neexpertní zájemci mezi žáky či studenty musejí často hledat pro své adekvátní (do)vzdělání informace raději mimo školu a veřejný prostor je nyní nastaven tak, že snadno dostupné zdroje přicházejí nikoli z odborného, ale z novinářského prostředí. Možná to tak bylo vždycky, ale dnes to má jiné pozadí. Jak se ta část světa, v níž žijeme (a možná svět celý), ocitá ve slepé uličce v mnoha směrech – od prohlubující se ekologické krize přes vystupňované sociální rozdíly až po narůstající deficit demokracie –, žurnalistika i publicistika prudce zvyšují své působení formativní na úkor informativního, a skutečně kvalifikované a neideologické informace z mediálního prostředí valem mizí. Udržují se samozřejmě v kvalitní sféře odborné, ale mezi ní a školskou praxí bohužel zeje široká propast.

     Cílem, záměrem a ctižádostí Malinového světa tedy je pomoci studentům i náhodným návštěvníkům, aby si o středoškolsky pojatých oborech český jazyk a literatura a dějepis utvořili přehledný, ucelený, stručný, ale netriviální rámcový obraz, do nějž pak sami mohou zasadit plodné výsledky svého vlastního, hlubšího poznávacího úsilí.