Pár slov na úvod…

Mgr. Tomáš Malina, gymnasiální učitel českého jazyka a dějepisu

 

     Internetová stránka Malinový svět existuje již několik let, ale jako web funkční se všemi svými odkazy slouží teprve od doby kolem letního slunovratu (konkrétně od 19. června) roku 2021.

     Ve světle nedávných i stále aktuálních událostí se obzvlášť zřetelně ukazuje skutečná povaha českého regionálního školství, a sice především druhého stupně základní školy a gymnasií. Situace, kdy tu bylo bez velkých problémů možné nahradit výuku ve školních budovách e-distančním provozem, svědčí o tom, že ve školních lavicích se opravdu užitečných věcí neděje mnoho. Proč to tak je? Na prvním místě proto, že současná škola zdaleka není nejvhodnějším místem pro (spolu)utváření lidské osobnosti. Místo toho se na jedné straně preferuje výchova k tomu, aby se z mladého člověka stal občan loajální k společensko-politickému mainstreamu a bezproblémový uchazeč o práci, na druhé straně se usiluje o dobývání všelijakých těch percentilů, certifikátů, diplomů, levelů a dalších výkonově zabarvených ornamentálností.  

     Z velké části školského prostředí se již vytratil důraz na skutečné vzdělá(vá)ní. Přitom vymezení tohoto pojmu snadno najdeme již u velkých literárních osobností. Goethův Faust věděl, že smyslem vzdělání je hledat vnitřní světa tmel. Jen takové vzdělání umožní člověku, aby – řečeno s Jiřím Wolkerem – si postavil život dle obrazu srdce svého, dokázal porozumět okolnímu světu i sobě samému a mohl obojí měnit k lepšímu.

     Vzdělání je prostě architektura, kterou si každý z nás buduje – při zachování jistých obecných principů – podle sebe, pro sebe a v sobě. S tím je spojen přirozený požadavek na pluralitu názorů i přístupů. Nemám však pocit, že ve škole při vyučování biologie mají učitelé a tvůrci učebnic na mysli zájem a prospěch budoucích historiků či knihovníků nebo že výuka dějepisu pečuje o potřeby budoucích lékařů či ajťáků. Je to ovšem otázka jak množství faktů, tak úhlu pohledu; snad nedávná e-výuka, již ze své podstaty individualizovanější a intimnější, přispěje k opravě kursu české školy slibnějším směrem, ale zda se tak skutečně stane, na to si budeme muset ještě počkat. 

     Zatím vězíme v situaci, kdy si neexpertní zájemci mezi žáky či studenty musejí často hledat pro své (do)vzdělání informace raději mimo školu (i mimo předimenzované, málo přehledné a nudně napsané učebnice) a veřejný prostor je nastaven tak, že snadno dostupné zdroje přicházejí nikoli z odborného, ale z novinářského prostředí. Možná to tak bylo vždycky, ale dnes to má jiné pozadí. Jak se ta část světa, v níž žijeme (a možná svět celý), ocitá ve slepé uličce v mnoha směrech, od prohlubující se ekologické krize až po narůstající deficit demokracie, žurnalistika i publicistika prudce zvyšují své působení formativní na úkor informativního, a skutečně nestranné, neideologické a nemanipulativní informace z mediálního prostředí valem mizí. Udržují se samozřejmě v kvalitní sféře odborné, ale mezi ní a školskou praxí bohužel zeje široká propast.

     Cílem, záměrem a ctižádostí Malinového světa je pomoci studentům i náhodným návštěvníkům, aby si o středoškolsky pojatých oborech český jazyk a literatura a dějepis utvořili přehledný, ucelený, stručný, ale netriviální rámcový obraz, do nějž pak sami mohou zasadit plodné výsledky svého vlastního, hlubšího poznávacího úsilí.