Veličenstvo kat

V ponurém osvětlení
Gotického sálu
Kupčíci vyděšení
Hledí do misálů
A houfec mordýřů
Si žádá požehnání
Vždyť prvním z rytířů
Je veličenstvo Kat
Vždyť prvním z rytířů
Je veličenstvo Kat

Kněz Ďábel co mši slouží
Z oprátky má štólu
Pod fialovou komží
Láhev vitriolu
Pach síry z hmoždířů
Se valí k rudé kápi
Prvního z rytířů
Hle veličenstvo Kat
Prvního z rytířů
Hle veličenstvo Kat

Na korouhvi státu
Je emblém s gilotinou
Z ostnatého drátu
Páchne to shnilotinou
V kraji hnízdí hejno krkavčí
Lidu vládne Mistr Popravčí

Král klečí před Satanem
Na žezlo se těší
A lůza pod platanem
Radu Moudrých věší
A zástup kacířů
Se raduje a jásá
Vždyt prvním z rytířů
Je veličenstvo Kat
Vždy prvním z rytířů
Je veličenstvo Kat

Na rohu ulice
Vrah o morálce káže
Před vraty věznice
Se procházejí stráže
Z vojenských pancířů
Vstříc černý nápis hlásá
Že prvním z rytířů
Je veličenstvo Kat
Že prvním z rytířů
Je veličenstvo Kat

Nad palácem vlády
Ční prapor s gilotinou
Děti mají rády
Kornouty se zmrzlinou
Soudcové se na ně zlobili
Zmrzlináře dětem zabili

Byl hrozný tento stát
Když musel jsi se dívat
Jak zakázali psát
A zakázali zpívat
A bylo jim to málo
Poručili dětem
Modlit se jak si přálo
Veličenstvo Kat
Modlit se jak si přálo
Veličenstvo Kat

S úšklebkem Ďábel viděl
Pro každého podíl
Syn otce nenáviděl
Bratr bratru škodil
Jen motýl Smrtihlav
Se nad tou zemí vznáší
Kde v kruhu tupých hlav
Dlí Veličenstvo Kat
Kde v kruhu tupých hlav
Dlí Veličenstvo Kat

Morituri te salutant

Cesta je prach
A štěrk
A udusaná hlína
A šedé šmouhy
Kreslí do vlasů

A z hvězdných drah
Má šperk
Co kamením se spíná
A pírka touhy
Z křídel Pegasů

Cesta je bič
Je zlá
Jak pouliční dáma
Má v ruce štítky
V pase staniol

A z očí chtíč jí plá
Když háže do neznáma
Dvě křehké snítky
Rudých gladiol

Seržante písek je bílý
Jak paže Daniely
Počkejte chvíli!
Mé oči uviděly
Tu strašně dávnou
Vteřinu zapomnění
Seržante! Mávnou
A budem zasvěceni

Morituri te salutant
Morituri te salutant

Tou cestou dál
Jsem šel
Kde na zemi se zmítá
A písek víří
Křídlo holubí

A marš mi hrál
Zvuk děl
Co uklidnění skýtá
A zvedá chmýří
Které zahubí

Cesta je tér a prach
A udusaná hlína
Mosazná včelka
Od vlkodlaka

Rezavý kvér
Můj brach
A sto let stará špína
A děsně velká
Bílá oblaka

Seržante
Písek je bílý
Jak paže Daniely
Počkejte chvíli!
Mé oči uviděly
Tu strašně dávnou
Vteřinu zapomnění
Seržante! Mávnou
A budem zasvěceni

Morituri te salutant
Morituri te salutant

Anděl

Z rozmlácenýho kostela
v krabici s kusem mýdla,
přinesl jsem si anděla,
polámali mu křídla.

Díval se na mě oddaně,
já měl jsem trochu trému.
Tak vtiskl jsem mu do dlaně
lahvičku od parfému.

A proto prosím, věř mi,
chtěl jsem ho žádat,
aby mi mezi dveřmi
pomohl hádat,
co mě čeká
a nemine,
co mě čeká
a nemine.

Pak hlídali jsme oblohu, pozorujíce ptáky,
debatujíce o Bohu a hraní na vojáky.
Do tváře jsem mu neviděl, pokoušel se ji schovat,
to asi ptákům záviděl, že mohou poletovat.

A proto prosím, věř mi,
chtěl jsem ho žádat,
aby mi mezi dveřmi
pomohl hádat,
co mě čeká
a nemine,
co mě čeká
a nemine.

Když novinky mi sděloval u okna do ložnice,
já křídla jsem mu ukoval z mosazný nábojnice...
A tak jsem pozbyl anděla, on oknem uletěl mi,
však přítel prý mi udělá novýho z mojí helmy.

A proto prosím, věř mi,
chtěl jsem ho žádat,
aby mi mezi dveřmi
pomohl hádat,
co mě čeká
a nemine,
co mě čeká
a nemine.

Dívka havířka

1. Já měl jsem dívku havířku, jež stála mi co model,
Já maloval ji na šířku, já maloval ji podél,
Já maloval ji v krunýři a poslouchal jsem proslov
Jeť rodná strana - v umění náš učitel a rádce!"
Pak po časovém znamení zazněla Píseň práce,
A dívka prý mne miluje, tak přistoupila ke zdi,
Rumělkou na ni maluje dvě pěticípé hvězdi.

2. Ta dívka byla atrakce, neb pravila mi: „Hošku,
Rač odvrhnouti abstrakce a realizuj trošku,
Já nehrozím ti kostelem a kašlu na přetvářku,
Teď postojím ti modelem pro Annu Proletářku!
(: My vodkou hrdlo prolejem, můj milovanej dědku!"
Tak vzal jsem kyblík s olejem a propláchl jsem štětku,
Teď bytem voní konina, to stará dělá řízky,
Já maluju si Lenina a běloskvoucí břízky. :)