Romain Rolland (29. 1. 1866 Clamecy /střední Francie/ – 30. 12. 1944 Vézelay /střední Francie/)

     Francouzský spisovatel (prozaik, dramatik) a publicista. Významný představitel humanisticky orientovaného realismu. Nositel Nobelovy ceny za literaturu (1915).

     Romain Rolland pocházel z rodiny maloměstského notáře. Od dětství projevoval natolik zřetelné studijní nadání, že se rodina přestěhovala do Paříže, aby tam mohl absolvovat kvalitní školy. Vystudoval historii na prestižní univerzitní École normale supérieure pro přípravu středoškolských a vysokoškolských pedagogů, ve studiu pokračoval v Římě a tam také zahájil svou spisovatelskou dráhu. Pak se vrátil do Paříže a vyučoval dějiny umění na ENS (1893 – 1912) a dějiny hudby na Sorbonně. Od r. 1912 se věnoval výhradně literární činnosti.

     Hlavní linií v Rollandově tvorbě se stalo vytváření rozměrných románových děl o velkých, až myticky pojatých (zpravidla reálně existujících) osobnostech nedávné minulosti působících hloubkou i silou svého ducha ve smyslu humanistické proměny svého společenského okolí. Rolland usiloval zachytit lidskou osobnost v její úplnosti a opravdovosti, a proto – v souladu se svým vzděláním historika – ji vždy začleňoval do pečlivě vylíčeného širšího obrazu doby a jejích přeměn. V dramatické tvorbě se zařadil do širšího hnutí pro demokratizaci divadla (razil termín lidové divadlo (le théâtre du peuple), orientoval se např. na aktualizované, moderně pojaté, ale zároveň osvětové hry o Velké francouzské revoluci 1789 – 1794.

     V Rollandově díle se výrazně projevoval celoživotní zájem o hudbu a politické postoje souznějící s demokratickou levicí. Rolland choval náklonnost také k německé kultuře (dlouhá léta se přátelil s velkými rakouskými intelektuály: moravským rodákem psychologem a lékařem Sigmundem Freudem a spisovatelem Stefanem Zweigem) a zajímal se o orientální (zejména indické) myšlení (udržoval kontakty s několika významnými indickými osobnostmi včetně Mahátmy Gándhího; sám byl vegetarián).

     Rolland se stal živoucím symbolem úsilí francouzské společnosti o zachování demokracie (v tom poněkud připomínal Victora Huga, jenž patřil mezi jeho vzory). Vystupoval proti nebezpečí hrozícímu ze strany fašistického Německa, otevřeně kritizoval francouzskou (a britskou) politiku appeasementu (usmiřování), jejímž nejviditelnějším výsledkem byla Mnichovská dohoda, která znamenala připojení českého a moravského pohraničí k Německu a stala se jedním z předstupňů Druhé světové války.

     Některá díla:

     Románové cykly („romány-řeky“) Jan Kryštof (Jean-Christophe; 1904 – 1912; 10 svazků; román o životním zrání – o formování umělecké osobnosti fiktivního hudebního skladatele na pozadí francouzského a evropského vývoje na rozhraní dvou epoch v letech 1871 – 1914; řeka – v tomto případě Rýn – a její plynutí je hlavním motivem i kompozičním vzorem cyklu; dílo bylo hlavním impulsem k udělení NC), Okouzlená duše (L´Âme enchantée; 1922 – 1933; 7 svazků; život fiktivních hrdinů se prolíná s osudy historických osobností);

Biografické romány Život Beethovenův (Vie de Beethoven; 1903), Život Michelangelův (Vie de Michel-Ange; 1906), Život Tolstého (Vie de Tolstoi; 1911), Život Gándhího (Gandhi; 1924), Goethe a Beethoven (Goethe et Beethoven; 1930);

Historický román Dobrý člověk ještě žije (Colas Breugnon; 1919; titulní postavou je stárnoucí truhlář a řezbář, který si navzdory tíživému osobnímu osudu uprostřed francouzského venkova 17. století zachovává životní naději, optimismus a smysl pro pospolitost);

Novela Petr a Lucie (Pierre et Luce; 1920; o lásce dvou mladých lidí v Paříži za První světové války během poslední velké německé ofenzivy pokoušející se o dobytí francouzské metropole; patrně dnes nejčtenější Rollandovo dílo);

Divadelní hry Čtrnáctý červenec (Le Quatorze juillet; 1902), Danton (1900), Robespierre (1939).

http://archives.cg58.fr/?id=179