Svatojánský čas (především den 24. června = svátek Jana Křtitele) – tradičně v různých evropských kulturách doba oslav začínajícího astronomického léta:

     Den svatého Jana Křtitele, Ježíšova předchůdce, náležejícího k alternativní judaistické skupině esejců, byl určen coby den Janova narození na dobu půl roku před narozením Ježíše, což odpovídá textu biblických evangelií, je totožný s dobou, kdy již dávné národy v Evropě slavily právě prošlý okamžik letního slunovratu, přičemž častým atributem těchto oslav jsou o předcházejícím večeru a noci svatojánské ohně na vrších symbolizující slunce, které se právě nachází na vrcholu sil, a doprovázené radostným společenstvím mládeže, jež demonstruje svou vitalitu skákáním přes oheň, vyhazováním hořících košťat do výšky, házením dívčích věnečků přes oheň a jejich chytáním od chlapců apod., svatojánské ohně souvisejí také s oslavou vrcholu keltského léta (odtud anglický termín Midsummer – viz Shakespearovu komedii A Midsummer Nightˇs Dream – Sen noci svatojánské), svatojánská noc bývá považována za magickou, častá byla víra, že léčivé a kouzelné byliny mají právě o svatojánské noci největší sílu, v českém prostředí je svatojánský čas spojen s motivem nočních svítících svatojánských broučků (světluška větší, Lampyris noctiluca, chemickou reakcí vyrábí pod průsvitnou pokožkou světlo, jež jí slouží k vyhledávání partnera opačného pohlaví za účelem páření), které zpopularizoval spisovatel Jan Karafiát výchovně nabádavou, ale obratně napsanou dětskou knížkou Broučci (1876). 

http://mbresort.ru/news/prazdnik-kupala/

https://asialocheco.wordpress.com/2013/11/02/broucci-las-luciernagas/broucci_05/